Zelená pro hradeckou zeleň

17. 8. 2022

zpět na úvodní stranu

Často a rádi se chlubíme, že Hradec Králové je městem plným zeleně. Někoho to možná překvapí, ale úměrně své rozloze není naše město suverénním premiantem, ovšem i tak zde součet zelených ploch činí (mezi obdobně velkými českými městy nadstandardních) 34 %. Statistice samozřejmě v hradeckém případě významně pomáhá téměř 3800 hektarů novohradeckých lesů. Staráme se ale o naši zeleň dobře a děláme něco pro její rozvoj?

Hradec dostal před více než stoletím do vínku prozíravý Gočárův koncept zachování pásů zeleně a díky tomu se zejména v oblasti vnitřního okruhu skutečně těšíme z nadstandardního rozsahu zelených ploch, které jsou téměř všudypřítomné. Musíme si však přiznat, že řadu desetiletí v tomto ohledu v podstatě jen vytěžujeme historické dědictví. Naše město má v centru tři významné parky. Pietně opečovávané Jiráskovy sady, velkoryse zrekonstruované Šimkovy sady, a naopak na rekonstrukci stále čekající Žižkovy sady. Nové parkové plochy však bohužel nevznikají (hodily by se nejen v centru, ale i v okrajových městských částech) a ty stávající jsou nedostatečně nebo vůbec rekonstruovány.

Zdaleka bychom ale zeleň neměli jen udržovat. My bychom ji měli zejména rozšiřovat. Pokud se veškerá naše péče smrskne na kácení/sázení/sekání, je to zoufale málo. Někteří ekologičtí aktivisté a klimatičtí alarmisté bohužel prokázali otázkám péče o zeleň a opatření nutných pro boj se změnou klimatu medvědí službu (čest výjimkám). Není to v žádném případě plnění všemožných evropských ustanovení či „green dealů“, oč by se nám mělo jednat. Jistě se shodneme, že nám všem jde o prostředí, ve kterém žijeme. Horkem a suchem trpí nemalá část české krajiny, své o tom ví zejména celý západní pás území našeho města od Plačic přes Kukleny a Svobodné Dvory až k Plotištím. Podle městské adaptační strategie pro změnu klimatu je tato oblast doslova vyprahlá a v budoucnu se neobejde bez realizace nových zelených ploch a opatření směřujících k zadržení vody v krajině. A nejen tato oblast, ohrožené je celé město. Musíme se tím konečně seriózně zabývat.

Nasnadě je začít se změnami i ve vnitřním městě a jeho jednotlivých částech, které novou zeleň potřebují nejen k boji s měnícím se klimatem. Co je potřeba dělat? Pro začátek významně zvyšme výsadbu nových stromů v našem městě – nesázejme jen náhradou za ty pokácené, ale snažme se o absolutní přírůstek zeleně. Myslím, že začít s pravidelným, nejméně 5% ročním nárůstem výsadby není nesplnitelný cíl, nabízí se nejen ulice, ale i polní cesty a další plochy v okrajových částech města. Ve vnitroblocích a na vhodných prostranstvích vytvářejme stinná místa pro odpočinek, trávení volného času a ke zlepšení mikroklimatu v místě. Podporujme vznik komunitních zahrad, a nakonec třeba i nových zahrádkářských osad – myslím, že řada lidí žijících v bytech by je uvítala. Inspirujme se u nás i ve světě v opatřeních zlepšujících klima v rozpálených ulicích – využívejme možností mobilní zeleně, budujme chladící parky s vodní mlhou, přidávejme na ulice a náměstí mlžítka. A hlavně: začněme péči o zeleň řešit systematicky tím, že na magistrátu zřídíme pracovní pozice městského zahradníka a městského dendrologa – arboristy, kteří budou odbornými garanty péče o městskou zeleň. V současné době je vše v režii Technických služeb Hradec Králové, které by však měly být pouze organizací servisní, tedy vykonavateli dlouhodobé strategie péče a rozvoje městské zeleně. Nyní na nich leží tíha plánování, rozhodování i provádění péče o zeleň, což je jednak nepraktické a za druhé zcela eliminující kontrolní a regulační mechanismy.

Abych to shrnul: hradecké zeleni a jejímu rozvoji bychom měli dát jasnou zelenou. Zcela jistě bychom neměli bezmyšlenkovitě podlehnout zelenému svazáctví, ale změna klimatu je prostě fakt, s nímž se naše města musí vypořádat. Nemluvě o tom, nakolik zelené a kvetoucí plochy přispívají ke zkrásnění každého města, každé čtvrti, každé ulice. Rozvoj zelených ploch a realizace souvisejících opatření pro zpříjemnění městského klimatu jsou účinným lékem, s nímž můžeme a musíme začít hned teď. Neděláme to totiž ani pro Gretu, ani pro Brusel, ani pro ekology. Děláme to sami pro sebe a pro další generace.